Bazény ve filmu

Bazény a Voda - symbol krásy a hříchu. Oblíbená témata francouzského filmového režiséra Francoise Ozona (Dešťové kapky na rozpálených kamenech, 8 žen, Bazén). Ve svém nejnovějším filmu Bazén se opět uzavřel do prakticky divadelního prostředí, aby nám svým osobitým vizuálním zpracováním a ladnou kompozicí obrazů převyprávěl zajímavou komorní drama.

Hlavní roli tentokrát nesvěřil organické složce příběhu, ale její tajemně tichému pozorovateli. Tím se stal bazén se svými fyzikálními a psychologickými aspekty. Ozon využil všechny jeho metaforické i symbolické vlastnosti bazénu, aby tak důsledně rozehrál a vyfabuloval hru, která by se dala označit i jako hra s divákem a následnými individuálními interpretacemi.

Anglická spisovatelka detektivních bestsellerů Sarah Morton (Charlotte Rampling) právě přemýšlí nad dalším románem, když dostane nabídku od svého vydavatele Johna Bosloada (Charles Dance) strávit pár oddychových a inspirativních dnů v jeho odlehlé luxusní vile na venkově s nádherným zahradním bazénem.

Změnit prostředí rušného Londýna za klidnou, přírodou ohrazené oblast s bazénem, by vůbec nemusel být špatný nápad - napadlo ji. Vila s bazénem to byla skutečně nádherná. Všude kolem ticho a tak se Sarah mohla pustit do psaní nové detektivky. Nápady jí v tomto inspirativním prostředí doslova vtíraly do hlavy a psaní její asi nikdy nešlo tak od ruky. V tomto bodě se příběh interpretační láme. Narušení Sarahninho tvůrčího procesu příchodem nekonvenční a bujaré dcery vydavatele - Julie (Ludivine Sagnier) by se už dalo označit za fikci.

K tomuto názoru se ale divák dostává až v úplném závěru filmu Bazén, kdy se mu dosud složené puzzle necitlivě rozpadne na drobné kousky. Ozon se ale neupriamil jen na hollywoodský moderní - postavení příběhu na hlavu, resp. prozrazení jasného a srozumitelného faktu, totálně měnícího celý smysl díla. On svého diváka sto minut přesvědčuje o něčem, co pak během posledních dvou minut celé popře. Fajn, řeknete si. Je to jinak než jsem si myslel. Zůstal tu však ještě jeden režisérů šikovný tah. Na konci filmu Bazén režisér skutečně šokuje, ale ani zdaleka nedává návod, jak jeho dílo jasně interpretovat.

Vraťme se ale k bodu zlomu. Příjezd mladé, krásné a Julie není jen narativní kontrastem ve smyslu narušení pomalé iniciační kompozice filmu Bazén, ale i vytažením černých figurek na dosud čistě bílou šachovnici. Najednou proti sobě stojí dvě rozdílné osobnosti. Starší soukromém životě utažena a nenápadná spisovatelka vs. mladá, vyzývavě extravagantní Francie.

Kontrast je spolu se sexualitou jedním z hlavních plánů Ozonova díla. Sexuální harašivá Julie začíná obsazovat a zároveň i přetvařovat prostor již pár dní patřící jen a jen tvořící Sarah. Prázdninová vila s bazénem se tak přes den stává svědkem elektrizující války pohledů av noci pozorovatelům volnosti Juliin mravů a sexuálních choutek.

S příchodem Julie se ale do děje zapojuje i již zmíněný bazén. Také on sám je jakýmsi kontrastním prvkem vůči filmu Bazén samotnému. Ozon totiž na první pohled rozehrává klasickou komorní drama dvou rozdílných osobností a až detailnějším bádáním se postupně vynořuje množství vedlejších různých hledisek. Stejně je to is vodní hladinou bazénu. Na první pohled působí jako každá jiná. Až při ponoření do bazénu člověk zjistí, že hladina je opravdu odraz skutečnosti, ale až na úplném dně najde klid a ticho. Ve stejných hlubinách se skrývají i tajemství duše. Tajemství které postupně Sarah a Julie natolik sblíží, že před sebou nebudou a ani nechtějí nic tajit.

Ozonův film bazén si bravurně pohrává s asociacemi k procesu psaní knih. Podobně scenárista Charlie Kaufman potrápil svých hrdinů ve filmu Adaptace, stávají se součástí fiktivního příběhu i hrdinky bazénu. Čtenář totiž očekává hlavně napětí. Přesně podle toho vzorce braku tedy graduje jejich příběh až vyvrcholí základní premisou detektivky - vraždou. Sarah tak vlastně píše jen další ze svých románů.

Pro interpretaci snímku je velmi důležité si uvědomit již uveden bod zlomu, od kterého jsou události jen vizí - snům. Sarah totiž na konci příběhu náhodně setkává skutečnou Julie - úplně jiná dívka než to, se kterým strávila několik dní. Na řadu tak přicházejí otázky, s kým to vlastně ve vile bydlela? Nemohla to být její nemanželská dcera, kterou by mohla mít se svým vydavatelem? Analýzy Bazénu prakticky neznají hranic. Ozone film se tak díky zvláštní chemii vytvořené mezi herečkami, jemné režisérské drobnokresbě, psychoanalytický postupem a množství otázek vznikajících, stává hlavně výpovědí o tom, jak probíhá autorský proces psaní a tvorby.

Sarah Morton: "Ceny jsou jako hemeroidy - dříve či později přijde na každou riť ..."

Swimming Pool (Francie / UK, 2003, 103 min.) Bazén
Režie: Francois Ozon. Scénář: Francois Ozon, Emmanuéle Bernheim. Kamera: Yorick Le Saux. Hudba: Philippe Rombi. Hrají: Charlotte Rampling, Charles Dance, Ludivine Sagnier, Jean-Marie Lamour, Marc Fayolle.

Recenze Petra Konečného z portálu kinema.sk

Chcete mít stejný bazén jako hlavní hrdinka filmu? Kontaktujte nás